PROČ JE ZÁKON POTŘEBA?

V České republice působí asi 10 000 psychologů (cca 10 % v rezortu zdravotnictví a 90 % mimo něj) a asi
2 400 psychoterapeutů (cca polovina v rezortu zdravotnictví a polovina mimo něj). Tyto profesní skupiny se vzájemně prolínají (psychologové poskytují, mají-li k tomu kvalifikaci, také psychoterapii; psychologové a psychoterapeuti mohou působit ve zdravotnictví i v soukromé praxi). Psychologové a psychoterapeuti poskytují své služby obvykle buď v rámci pracovního či obdobného poměru nebo na základě živnostenského oprávnění.

Psychologické a psychoterapeutické služby jsou poskytovány v mnoha rezortech a oblastech státní i soukromé sféry – např. zdravotnictví, sociální služby, školství a akademická sféra, doprava, ozbrojené a bezpečnostní sbory, soudně znalecká činnost, služby poskytované v soukromé sféře.

Aktuální zákonná úprava je dílčí a neucelená, v některých resortech zcela chybí. To má za důsledek nízkou ochranu klientů a zvýšené riziko jejich poškození. Konkrétně to vede:

k poskytování služeb osobami s nedostatečnou kvalifikací nebo bez ní.
- Zákon bude jasně definovat, kdo je kvalifikovaný odborník a vymezí služby, které může poskytovat.

k obtížné orientaci klientů v psychologických a psychoterapeutických službách a potřebné kvalifikaci jejich poskytovatelů a v důsledku toho ke zvýšenému riziku využívání nekvalitních služeb, vč. služeb, které jsou s psychologickými či psychoterapeutickými službami zaměnitelné.
- Zákon sdruží kvalifikované odborníky na jednom místě. Budou snadno dohledatelní v centrálním registru.

k nejednotnosti v postupech psychologů a psychoterapeutů, kteří mnohdy sami nevědí, jak postupovat, např. v oblasti nakládání s psychologickou dokumentací, poskytování informací apod., a to nejen z důvodu roztříštěné, nepřehledné nebo neúplné právní úpravy, ale také např. v důsledku rozporů s „nezávaznými“ etickými standardy profese.
- Zákon sladí etické požadavky profese s českou legislativou a doplní “bílá” místa výkonu profese, která zatím nebyla právně ošetřena.

k různorodým podmínkám pro poskytovatele stejných služeb, jak se např. ukázalo v průběhu pandemie covidu, tedy v době kdy jejich služeb bylo maximálně potřeba, bylo psychologům a psychoterapeutům vykonávajícím činnost jinde než ve zdravotnictví poskytování služeb opakovaně zakázáno.
- Zákon kvalifikované odborníky sdruží a zpřehlední jejich status vůči státu. Při případných krizích budou odborníci rychle oslovitelní a zařaditelní do potřebné péče o duševní zdraví.

k nízké ochraně profese. V oblasti psychoterapie není dlouhodobě jasné, za jakých podmínek a zda ji vykonávat mimo resort zdravotnictví. To vede k nižší atraktivnosti profese pro nové adepty a současně umožňuje poskytování různých terapií nekvalifikovanými osobami.
- Zákon určí, kdo je kvalifikovaný odborník. Služby nekvalifikovaných osob se budou muset od psychoterapeutických či psychologických služeb jasně odlišovat.

k velmi limitované postižitelnosti poskytovatelů služeb.
- Zákon zavede odpovědnost poskytovatelů služeb za způsobenou újmu a také proces kárného řízení, ve kterém může být poskytovateli služeb uložen za závažné provinění i zákaz činnosti.

k situaci, kdy na jedné straně jsou tyto služby pro občany těžko dostupné a na straně druhé jsou stávajácí kapacity odborníků nedostatečně využity.
- Zákon zrovnoprávní poskytovatele péče na základě jejich kvalifikace bez ohledu na resort, ve kterém působí.

Psychologové a psychoterapeuti působící ve zdravotnictví i mimo něj se významnou měrou podílejí na péči o duševní zdraví, vč. prevence rozvoje závažných psychických obtíží. Vykonávají při tom rozmanité a vysoce odborné činnosti, které mohou mít závažné dopady na život jednotlivců i společnosti jako takové. To klade na obě profese vysoké nároky, vč. nároků na dodržování základních standardů v oblasti kvalifikace, postupů a etiky. Tyto standardy však mnohdy chybí, jsou neúplné nebo nevymahatelné. Stávající právní úprava poskytování psychologických a psychoterapeutických služeb je roztříštěná, různorodá a neúplná. Některé oblasti vztahů reguluje částečně, některé vůbec. Dílčí úpravy se zpravidla týkají výčtu činností a požadované kvalifikace pro vykonávání psychologické specializace (např. psycholog ve zdravotnictví, školní psycholog, psycholog poskytující služby na základě živnostenského zákona). Někdy je požadavek na minimální kvalifikaci zcela nedostačující – např. pro výkon vázané živnosti Psychologické poradenství a diagnostika postačuje bakalářský stupeň ve studijním oboru psychologie, kvalifikaci lze dokonce zcela nahradit „garancí“ odpovědného zástupce. A někde regulace kvalifikace zcela chybí (např. psychoterapie mimo zdravotnictví, firemní psychologové vykonávající činnosti v zaměstnaneckém poměru, bezpečnostní sbory – zde je obvykle kvalifikace upravena alespoň vnitřními předpisy).

V některých případech jsou upraveny dílčí podmínky a postupy poskytování služeb, zpravidla jde o postup při provádění psychologických vyšetření za účelem zjišťování osobnostní způsobilosti k výkonu některých povolání či činností (např. osobnostní způsobilost příslušníků bezpečnostních sborů, osobnostní způsobilost pedagogických pracovníků, dopravně psychologická vyšetření). Kromě několika málo rezortů a oblastí působení psychologů a psychoterapeutů (např. zdravotnictví) nejsou upraveny další podmínky poskytování těchto služeb, např. prohlubování a udržování kvalifikace, nakládání s psychologickou dokumentací, mlčenlivost a poskytování informací či ochrana psychologických metod a postupů.

Chci se zapojit